Broumovská výstava, doprovázející sochařský festival Sculpture Line, se jmenuje v překladu Dívky, dívky, dívky & chlapci. A  skutečně na ní vystavují dívky a dívky a dívky, ty se prezentují obrazy, a chlapci, a ti zase ukazují prostorová, či sochařská díla. Dívky v množném čísle jsou dívčí či ženské frekventantky kreslířského a malířských ateliérů Jiřího Petrboka, Marka Meduny a Josefa Bolfa na pražské Akademii, chlapci už jsou dostudovaní, když se vzdělávali jednak v sochařském ateliéru Michala Gabriela na brněnské FAVU, to v případě Jana Dostála a Tomáše Pavlackého, a v malířském ateliéru na Akademii v Haagu, to se týká Martina Gabriela, který, ač tedy malíř, nezapře v Broumově sochařské geny svého otce Michala. Chlapci ukazují abstraktní plastiky, Honza Dostál umně vykroužené linie, Tomáš Pavlacký, který zvládá s jistou bravurou technologické výdobytky 3D tisku, tiskne seskládané stély, a Martin Gabriel zhmotnil pro náš fyzický svět to, co někteří hledají ve snech a jiní v počítačových hrách. A dívky? U nich se zdá, že je to celé poněkud závažnější. Ale ani u nich není třeba se znepokojovat. Jde o docela soudržnou skupinu; mezi dívkami je jisté prostupující pouto a podobný vztah k umění, ke světu i k sobě samým, byť jsou autorky z rozličných ateliérů a rozličných ročníků. Jsou si ale v lecčems tak blízké.... Jistě rozechvívajícím vztahem k poněkud rozbité, zraňující, bolestné a přeci stále barevné skutečnosti. Zkoumají možností vlastní identity, vztahu k tělu, k lidem, k prostoru, kde se pohybují, k temným zákoutím svých odkrývaných duší. Motivy jsou otevřené, vstřícné, narativní, vícevrstevnaté. Formální stránka je také nepokrytě spontánní, otevřená, začasto výmluvně figurální, a to i tam, kde se nemaluje či nekreslí, jak je tomu v asamblážových látkových kolážích fragmentů povrchů těl již zmíněné Lucie Králíkové. Zdá se, že upřímnost se stává téměř direktivní, malba je právě teď takto aktuální, zobrazivá, s rukopisem nekomplikovaným. Dívky tak nesou “tíhu” světa, zatímco chlapci si hrají a budou si i nadále hrát.  Ale všichni,  dívky, či mladé ženy, chlapci, či mladí muži, vypovídají svými díly své příběhy, vržené do fascinujícího světa, který objevují se stejnou intenzitou, s jakou objevuje svět je. Vstupujeme do nové éry?

Martin Dostál, kurátor